Zkuste si vytisknout A4 z 1.3 Mpx foťáku

27. 5. 2019, Vladimír Klaus, přečteno 203x

Grafika

Co k tomuto odvážnému kroku budete potřebovat, jak vybrat vhodné fotografie, na co dát pozor a kdy od tohoto úmyslu raději upustit a zůstat u menších formátů, pojednává tento článek.

Původní článek vyšel v roce 2002 na Grafika.cz.

Úvod

Po prvních fotografických pokusech, kdy jsem se již nabažil prohlížení fotek na počítači, jsem zatoužil vidět, držet a posléze i věnovat skutečnou fotku. Stačilo jich pár malinko upravit (opět oblíbenou funkcí Levels), vypálit a hajdy s nimi do DFL (digitální fotolab). Udělal jsem jich 10 a při vyzvednutí si vyslechl od obsluhy pochvalu, za krásné barvy a ostrost. To mě samozřejmě velmi povzbudilo a netrvalo dlouho, než jsem začal přemýšlet, čím nadchnu sebe a své okolí příště. Volba padla na větší formáty. Jenže co čert nechtěl, dočetl jsem se, že bych měl s těmi svými 1280x960 pixlíky zůstat pěkně při zemi a být rád za 10x15 cm. Nějakou dobu jsem odolával, ale nakonec jsem se odhodlal, nedbaje rad starších a chytřejších, to přeci jenom risknout. Dopadlo to dle mého názoru velmi dobře. Ale vraťme se pěkně na začátek.

Jakým formátem tedy začít?

Pro úvodní otrkávání bych samozřejmě doporučoval uskutečnit vaše pokusy opravdu s 9x13 nebo 10x15. Jednak to vyjde levněji (cca 10 Kč/kus), dále pak budete s výsledkem zřejmě spokojeni – co ostrosti se týká a v neposlední řadě si DFL otestujete, jak se zachová k vašim barvám, co ořízne atd.

Jak už jsem uvedl, já byl spokojen náramně. Pravda, barvy byly možná občas malinko nevýrazné, sem tam zase křiklavější, ale byl to první pokus a příští várka se už dala ve Photoshopu připravit lépe. Tady bych se pozastavil – upozorněte důrazně obsluhu, že si nepřejete žádné jejich úpravy. Oni to sice myslí dobře, ale pokud se chcete naučit upravovat fotky tak, aby vyhověly vašemu DFL, musíte už s takovými přijít a nespoléhat na umění a zkušenosti človíčka za strojem. Mě tohle nenapadlo, a tak byla úplně ta první várka pro mě, z tohoto hlediska, poměrně bezcenná.

Jak se připravit na svůj první tisk

V každém případě si fotografie stáhněte do počítače a nechoďte do DFL s paměťovými médii (pouze v případě krajní nouze). Jen za "ideálních" světelných a jiných podmínek totiž není třeba na fotografii dělat žádné korekce. Obrázky si pečlivě vyberte, aby obsahovaly různorodé věci, barvy, detaily. Po jejich výběru je ihned převeďte do BMP, TIF či jiného bezeztrátového formátu.

Teprve poté se vrhněte na případné úpravy. Snažte se pomocí základních korekčních funkcí Photoshopu opravit nevýrazný vzhled (jas, kontrast), zvýraznit či utlumit barvy (těžko odhadnete, jak se to projeví na papíru, ale zkusit to můžete) a případně i oříznout, či vyříznout nejzajímavější část. Potom je popadněte a hurá do DFL. Buďte připraveni, že se vás tam budou na nějaké ty věci vyptávat.

Na co jsou zvědaví a co požadují v digitálním fotolabu

Nejprve bych měl upozornit na to, že DFL je jistě celá řada, používají různé stroje, principy atd. Níže uvedené informace vycházejí ze dvou, kde měli požadavky totožné, a proto buďte připraveni, že to jinde může být jiné. V každém případě se informujte dopředu – ušetříte tím čas, peníze i případné zklamání.

Jedna z prvních věcí je formát souboru. Já, v domnění, že pro tisk budou určitě chtít TIFy, jsem jim je připravil. Ovšem byl to omyl. Stroj na požírání elektronických fotografií byl vybíravý a mlsal pouze BMP nebo JPG. Protože předpokládám, že jste dělali nějaké ty úpravy, s JPG asi do DFL nepřijdete.

Další otázkou je rozlišení (DPI) a z toho plynoucí výsledný rozměr. To je zřejmě kámen úrazu, protože normální uživatelé tyto pojmy nesnášejí a ti, co je i snášejí, bývají líní se jimi zabývat. Já jsem to ovšem dotáhl ještě dál a takovou věc jsem si ani nepřipouštěl. Naštěstí tamní pracovníci byli shovívaví a nejen, že mi z TIFů udělali to, co bylo třeba, ale změnili i rozlišení tak, abych dostal požadovaný rozměr. Když už ovšem něco takového budete po obsluze chtít, upozorněte ji na to při předávání dat.

Ovšem pozor! S předchozím odstavcem úzce souvisí jedna nepříjemnost. Standardizované formáty papírových fotografií mají jiný poměr stran, než co leze z digiťáků (např. 9/13=0,69 a 960/1280=0,75). Tato potíž může vyústit do dvou nepříjemných překvapení. FL, ve snaze nic neoříznout, vám přidá bílé okraje – zcela logicky na každé straně jinak široké a nebo, což je ještě horší, vám fotku ořízne tak, aby bezezbytku vyplňovala požadovaný formát. Co s tím? Jedině se naučit rozumět DPI, fotce přizpůsobit poměr stran a vše si perfektně připravit. Ale stále není vyhráno. Stroj mívá jistou toleranci, a tak i potom hrozí, že vám nechá malý bílý okraj či to ořízne. Je to zkrátka takový začarovaný kruh.

Poslední otázkou bývá, zda to chcete na lesklý či matný papír. Netušil jsem, a tak mi poradili, abych zvolil matný - lépe se tam skryjí případné nedokonalosti vytvořené uložením (již ve foťáku) fotografie do JPG formátu. Také se potom s fotkami lépe manipuluje, nejsou na nich vidět mastné prstíky apod. Od té doby tisknu na matný a nemohu si na nic stěžovat. Máte-li někdo jiné zkušenosti, dejte prosím vědět.

Je příprava větších formátů stejná?

Pokud zvládnete několik prvních sad fotografií v doporučovaném formátu pro 1,3 Mpx foťáky, tedy max. 10x15, můžete začít vybírat vhodné kandidáty na rozměr větší. Příprava se liší v několika bodech. Přesněji řečeno, vše musí být připraveno ještě pečlivěji a fotky musí být co nejkvalitnější.

Co tím myslím. Obecně vzato, čím větší formát, tím více vyniknou jakékoliv neostrosti. Kolegové od klasické fotografie by určitě připomněli poučku, že fotka je opravdu dobře ostrá, když je ostrá i její pořádná zvětšenina (30x40 cm). A je to opravdu tak. Tím samozřejmě nemyslím, abyste použili vícekrát filtr typu "Sharpen". Kde ostrost není, tam ji žádným kouzlem nedostanete.

Pokud to jde, fotografujte na tu nejlepší variantu JPG, kterou váš digiťák má. Ovšem nic se nemá přehánět a tak, ač je to s podivem, není nutné zapínat přímo bezeztrátový formát TIF, neboť zabírá nepoměrně více místa a zvýšení kvality oproti nejlepšímu JPG bývá velmi těžko rozpoznatelné (viz testy některých digiťáků). Ale vyzkoušet to samozřejmě můžete.

S předchozími dvěma body souvisí i nutnost velice pečlivé práce při přípravě koláží, vykrývání pozadí, retušování. Já sám jsem to v jednom případě odflákl (to víte, zvyk z přípravy grafiky na web) a výsledné dílo jsem tím trochu znehodnotil. Tedy byli i tací, co ani po upozornění na onu vadu neprojevili známku pochopení a tvrdili, že "je to dobrý". Ovšem to, co vám projde u prvního kousku, vám zaručeně neprojde u dalších. Opadne nadšení z velikosti fotky a začnou se hledat chyby.

Jak jsem postupoval při výběru kandidátů pro A4

Hned na úvod prozradím, že jsem si vybral 4 vzorové fotografie a nechal si je udělat ve formátech 9x13, 10x15, 13x19 a 20x31. Poslednímu formátu říkám poněkud nepřesně A4, tak mě za to moc nekamenujte.


4 vzorové fotografie na pokusný tisk

Každá zastávala jistou pozici v testu. První (chatka) byla záměrně vybrána jako reprezentant horší kvality (ostrost nebyla moc dobrá, především na stranách). Druhá byla poměrně jednoduchá montáž (pozor na vykrývání vlasů), třetí velmi kvalitní ostré makro a čtvrtá makro focené za horších světelných podmínek. Právě na poslední fotce je vidět (na zde uvedeném náhledu je to umocněno dalším přeuložením JPG), co udělala ztrátová JPG komprese s "ostrými" oblastmi, kde na jedné straně byla zelená a na druhé červená – ošklivý rozmazaný tmavofialový přechod. Tady by se možná focení do TIFu vyplatilo. Zde vidíte porovnání velikostí všech formátů.


Porovnání všech formátů (od 9x13 do A4)

Když jsem si pro fotografie došel, byl jsem velmi příjemně překvapen. Ani na té A4 nebyla patrná jakákoliv známka "nepřiměřeně velkého formátu". Možná trochu naivně jsem čekal takovéto čtverečkování (pixly jsou tak velké, že jsou vidět jako čtverečky), ale ono tam nebylo naprosto nic!!! Veškeré vady byly způsobeny výhradně dvěma důvody:

  • vlastním fotografováním s ukládáním do normálního JPG (ano, prohřešil jsem se výše uvedené zásadě fotit do co nejlepšího JPG) - 1280x960 zabralo pouze cca 350 kB, což z principu musí být někde znát úbytkem obrazové informace – na přiloženém obrázku třeba tím, že jemné špičky stromů byly nepatrně máznuté. To se ovšem dá, při troše dobré vůle, najít i na 9x13 verzi.
  • běžnou fotografickou chybou – neostrostí způsobenou pohybem ruky, případně lehce neostrými okraji, zřejmě způsobené objektivem jako takovým. I zde platí to, že chyba se dá velmi lehce najít i na malé fotografii, případně přímo na zdrojovém souboru.

Dovolím si malé odbočení, týkající se ořezu. Srovnejte původní verzi obrázku horské chatky s vytištěnou. Nedá se přehlédnout necitlivý ořez dolního, z hlediska kompozice velmi podstatného, okraje se stínem.

Detailní pohled

Následující tři obrázky ukazují jednak původní obrázek, výřez originálu zobrazeného 1:1 a poté vyfotografovaný detail, který odpovídá přibližně tomu, když se na A4 fotografii díváte z několika centimetrů. No uznejte sami, není to za daných podmínek úžasné?


Borůvka – originální fotka


Borůvka – výřez z originální fotky zobrazené 1:1


Borůvka – vyfotografovaný detail z několika centimetrů

Několik rad těsně před závěrem

Oba DFL, které jsem zkoušel se shodly na tom, že obrázky by měly být sytější a tmavší. Ovšem nakládejte s touto informací opatrně. Jak jsem popisoval v článku Dva západy slunce aneb netradiční panorama, můžete tím fotku zkazit. Raději zkuste připravit třeba tři verze a uvidíte, která vám bude nejlépe vyhovovat. A doufejte, že zvolená varianta bude zpracována vždy stejně (dobře).

Pokud to váš digiťák umožňuje, experimentujte s nastavením ostrosti přímo v něm. Pokud nedává moc ostré fotky, ve Photoshopu už to nedoženete. Samozřejmě ani přeostřené nejsou žádnou výhrou.

Pokuste se přesně specifikovat, co po DFL chcete a s jakými obrázky. Mě se např. velice osvědčilo udělat podrobný seznam názvů souborů a k nim připsat požadovaný rozměr a počet kusů. Stejně tak typ papíru, zda požadujete nějaké úpravy atd. Oni si to sice taky zapíší, ale pokud dostane obsluha stroje i takový popis, sníží se riziko vytvoření nechtěného na minimum.

Až uděláte pár pokusů, nekoukejte se na tu A4 zbytečně zblízka a nehledejte tam "nepovedené" detaily. Takový formát se hodí zapaspartovat, dát na zeď a koukat se na něj ze 2 metrů.

Závěr

Celý experiment mě stál cca 700,- a mohu říct, že se to opravdu vyplatilo. Vím, co jde a co už asi ne. Samozřejmě uznávám, že na křídovou obálku časopisu taková fotka přijít nemůže. Ale ruku na srdce – kdo z nás fotí na obálky časopisů a používá k tomu megový přístroj.