Roland JUPITER-Xm - základní ukázka LFO (nízkofrekvenční oscilátor)

29. 6. 2020, Vladimír Klaus, přečteno 54x

Hudba

Každý syntezátor má (měl by mít) nízkofrekvenční oscilátor, tedy LFO (Low Frequency Oscillator). Jak se na jednom z níže uvedených odkazů pěkně a jednoduše píše – tento pomocný modul má za úkol vytvářet periodické kmity nízkých frekvencí určené pro efekty vibrata nebo tremola.

Pokud si říkáte – proč se to týká jen nízkých frekvencí, odpověď je zřejmá – u vysokých byste tento efekt vůbec nezaznamenali, a kromě jiného, syntezátor mívá také "normální" oscilátory ;-) Ale o tom až zase někdy příště.

Vše si ukážeme na co nejjednodušším příkladu. Zvolím si "základní klavír" – pomocí tlačítka Model Bank, volbou RD-PIANO a pak i výchozí Expressive Grand. Důvod je jednoduchý – zvuk klavíru zná každý a dobře na něm vyniknou upravené parametry LFO.

Základní zvuk "klavíru", tóny C-E-G (i ve všech dalších ukázkách):

U tohoto nástroje mám k dispozici pouze jeden LFO a nelze měnit TYPE. Stejně tak není možné změnit ovlivňování parametrů na FILTER nebo AMP. Máme tedy jen jeden oscilátor a u něj je možné ovlivňovat jen jediný údaj – PITCH (výšku) – ovšem pomocí několika ovladačů.

K dispozici máme tři parametry:

  • RATE – frekvence změn, závisí ale na DEPTH
  • FADE TIME – nastavuje, zda "vibrace" bude aplikována hned po stisku klávesy nebo až po chvilku později
  • DEPTH – jak hodně bude ovlivněna výška tónu

Teď si ukážeme jednotlivé parametry konkrétně:

RATE – rychlost změn, nebo lépe frekvence, ale pokud není nastaven parametr DEPTH, tak to nemá žádný význam

FADE TIME – reálně to na displeji ukazuje "Vib Delay" a znamená to, s jakým zpožděním od stisku klávesy se bude aplikovat LFO.

DEPTH – Hloubka vibrování, aneb jak hodně se bude měnit výška tónu, tedy amplituda.

Jak vidíte, na jednoduchém a především známém zvuku to není nic složitého a s rozpoznáním by nikdo nemusel mít vážnější problém. ;-)

Zdroje: