05.07.2020, Vladimír Klaus, navštíveno 1117x
Velmi zajímavá kniha, která popisuje vlastně jednu jedinou věc – zda a kdy je okamžité rozhodnutí či udělání si názoru během chvilky dobrým nápadem. A tedy zda nám vlastně rychlý úsudek či dokonce jen pocit může poskytnout relevantní informaci na základě které bychom se měli rozhodovat.
Autor toto vše ukazuje na řadě krásných příkladů z různých oborů, ať už jde o hudbu, sport, potravinářství, nákupy, vojenství, psychologii, seznamování se apod.
Moc pěkný je třeba příklad se slepým porovnáváním Coca-Coly a Pepsi, jaký to mělo či nemělo vliv na reálný prodej a jak se slepý test upravený na trojúhelníkový, stává oříškem v podstatě pro každého.
"Tak řekněme, že se díváš na šachovnici. Je na ní něco, co nevidíš? Ne. Máš ale jistotu, že vyhraješ? Vůbec ne, protože nevidíš, co si ten druhý myslí."
Šílené pak byly výsledky ohledně odhadování infarktu – na základě podrobných vyšetřování versus v podstatě statistického modelu. Čím více informací člověk má, tím více si myslí, že rozhoduje moudře, chytře. Často ho vůbec nenapadne, že více informací nemá s kvalitou absolutně nic společného, nejednou to bývá dokonce velkou přítěží. Podobně, jako velký výběr nějakého druhu potraviny apod.
Pak jsou tu ale předsudky, tedy že se rozhodujeme na základě vzorců, dříve získaných zkušeností, či názoru většiny. A že to nemusí být vždy to nejlepší, je asi zřejmé, ať už při hodnocení potenciálního pachatele nebo při výběrovém řízení do symfonického orchestru.
Velmi zajímavé bylo také nahlédnutí do mysli autisty, analýza obličejových svalů nebo to, jak okolnosti ovlivňují náš výraz, ale také, jak výraz může ovlivnit nás samé.
Autor se vyhnul přílišnému teoretizování, odkazování na spoustu zdrojů nebo výzkumů, což činí knihu velmi příjemně čtivou a mohu ji rozhodně doporučit.